Vážení radní,
obracíme se na vás v záležitosti, která naše město a jeho občany trápí již dlouhé roky, a tou je umístění tzv. Památníku osvobození v centru Pardubic. Po příchodu na jedno z nejkrásnějších prostranství města s pozdně gotickým kostelem sv. Bartoloměje, Zelenou bránou a Východočeským divadlem zjistíme, že výhled na výjimečný památkový objekt – renesanční zámek – je narušen pomníkem značných rozměrů, diskutabilní hodnoty a sporného historického ztvárnění.
Pokud se vyhneme polemice, zda je voják Rudé armády patřičným symbolem osvobození, zůstává smutným faktem, že během zatím nejkrvavějšího konfliktu v lidských dějinách zaplatily životem desítky miliónů lidí za zvrácené ideologie přicházející ze západu i z východu. Mějme k těmto lidem úctu, bez ohledu na jejich národnost. Nezapomínejme na ně. Naopak, připomínejme si jejich oběti, v dnešní době o to usilovněji. Nebourejme proto jejich pomníky. Neopakujme chyby z dob komunismu. Vyberme ale jinou, vhodnější lokalitu pro umístění pomníku, než je právě severní okraj náměstí Republiky.
Sousoší mělo v době svého vzniku neoddiskutovatelný úkol strhnout na sebe veškerou pozornost a společně s přilehlou zelení zabránit výhledu na zámek. Původně měl na podstavci stát sám Stalin, jeden z největších masových vrahů 20. století. Nahrazení diktátora postavou vojáka Rudé armády bylo pouhou improvizací realizátorů sousoší dokončovaného v době pádu Stalinova kultu osobnosti. Členové pionýrské organizace vojáka „osvoboditele“ z historického hlediska skutečně vítat nemohli. Stejně tak se nikdy nejednalo o skutečné pietní místo s uloženými ostatky padlých vojáků. Takové místo se nachází na centrálním pardubickém hřbitově.
Nepřepisujme proto dějiny, nezamlčujme fakta a pojďme společně tomuto místu v centru Pardubic vrátit kouzlo, které bylo v padesátých letech minulého století potlačeno. Blížící se rekonstrukce náměstí Republiky je ideální příležitostí nikoliv k pokroucení dějin, ale k jejich narovnání.
Přemístění sochy Rudoarmějce na skutečné pietní místo například na pardubickém hřbitově je dle našeho názoru reálným a bezkonfliktním řešením. Občané pravidelně si připomínající oběti 2. světové války u tohoto pomníku si jistě najdou cestu i tam.
Pojďme městu společně vrátit jednu z jeho dominant – pohled na zámek z náměstí Republiky. Společným úsilím toto místo konečně přetvořme v živé místo setkávání, kultury nebo jednoduše trávení volného času. Můžeme spolu vytvořit vstupní bránu do slavné historie našeho města a krásného parku, oproštěnou od zástupných debat na téma historie a politiky 20. století.
Vyzýváme členy zastupitelstva a rady města Pardubic, aby neopomíjeli tuto důležitou otázku a dále ji nepřenechávali peklu algoritmů sociálních sítí, anonymním anketám a bojovníkům za správný výklad historie přicházejícím debatovat kdovíodkud. Nabízí se Vám jedinečná příležitost navrátit tomuto významnému prostoru jeho důstojnost a krásu. Učiňte rozhodnutí, které bude v budoucnu vnímáno nikoliv jen jako gesto politické odvahy, ale i jako projev úcty k historii i budoucnosti našeho města."
Iniciátoři výzvy: Martin Jošt, Martin Růžička, Jaroslav Kubínek, Renáta Růžičková, Barbora Kovaříková, Adolf Vondrka, Ondřej Müller
Sousoší s rudoarmějcem ovšem není symbolem osvobození, ale stalinismu. Nejen proto, že se původně mělo jednat o sousoší se sovětským vůdcem Josifem Stalinem (dne 21. prosince 1952 byl na místě budoucího památníku položen jeho základní kámen), ale kvůli celkové symbolice sousoší.
Praxe stalinismu zahrnovala mimo jiné vytvoření totalitního policejního státu ovládaného jednou stranou, kolektivizaci zemědělství, zostření třídního boje, kult osobnosti a podřízení zájmů zahraničních komunistických stran zájmům Komunistické strany Sovětského svazu. Na sousoší je toto patrné zejména v symbolice dvou pionýrů držících čestnou stráž a krojované ženy s dožínkovým věncem.
V 50. letech byly dožínky považovány za socialistickou slavnost, kdy žena ve svátečním kroji předává dožínkový věnec v původním návrhu pomníku Stalinovi jako nejvyššímu hospodáři. Ten je odměnou za dobře odvedenou práci na své půdě všechny pohostil, což je ve své podstatě symbol kolektivizace zemědělství.
To byl rozsáhlý proces, který rozvrátil celou sociální vrstvu – soukromé rolnictvo tvořící důležitý pilíř tehdejší společnosti. Kolektivizace zemědělství je významnou historickou kapitolou éry komunismu a má na svědomí tisíce zničených životů a lidských tragédií.
Pionýři jsou pak spojeni s budováním jednotné mládežnické organizace Československého svazu mládeže, jež měla vládnoucí KSČ usnadňovat působení na mládež ve věku školáků základních škol.
Pionýři drží čestnou stráž u nohou Stalina, resp. rudoarmějce v oddanosti své socialistické vlasti, Komunistické straně Československa a přátelství Sovětskému svazu jak ukládaly jejich pionýrské zákony.
Pionýrský pozdravem se zdvižením pravé ruky nad skráň a slovy „K boji za věc dělnické třídy buď připraven!“ vyjadřuje, že zájem pracujících všech dílů světa klade pionýr nad zájmy svoje.
Rudý trojcípý šátek, uvázaný na krku, symbolizoval svazek tří generací – pionýrů, svazáků a komunistů. Rudá barva pionýrského šátku stejně tak jako rudého praporu pionýrské organizace socialistického svazu mládeže představovala revoluční boj dělnické třídy proti vykořisťovatelům. Pionýrský šátek byl součástí rudého praporu, proto jej pionýr měl chránit a být na něj hrdý.